Návrh zákona o odčerpání majetku nevysvětleného původu může od roku 2026 výrazně změnit pravidla hry. Stát by podle něj mohl sáhnout na majetek, u kterého existuje vysoká pravděpodobnost, že pochází z trestné činnosti, a to i bez předchozího pravomocného odsouzení konkrétní osoby. Právě tato změna vyvolává silné reakce mezi soudci, advokáty i dalšími odborníky.
Vládní návrh, vedený jako sněmovní tisky č. 101 a 102, reaguje na evropskou směrnici 2024/1260 a má posílit boj proti výnosům z trestné činnosti. Jeho hlavním cílem je umožnit konfiskaci majetku v případech, kdy se nepodaří standardní cestou dosáhnout trestního propadnutí majetku, ale zároveň existují silné indicie, že jde o majetek získaný nelegálně. Z pohledu veřejnosti jde o velmi citlivé téma, protože se dotýká nejen boje proti organizovanému zločinu, ale také ochrany vlastnického práva a právní jistoty.
Konec klasického přístupu? Nově půjde hlavně o majetek, ne o pachatele
Dosavadní logika trestního práva stojí na tom, že stát postihuje konkrétního člověka za konkrétní trestný čin. Návrh zákona o odčerpání majetku však přináší jiný model. Místo žaloby proti osobě má být možné vést řízení přímo proti majetku. Tento princip, označovaný jako řízení in rem, znamená, že se pozornost přesouvá od individuální viny k samotnému původu aktiv.
V praxi by to mohlo fungovat tak, že státní zástupce nebude muset nejprve dosáhnout odsouzení určité osoby, ale zahájí samostatné civilní řízení zaměřené na majetek, jehož původ je pochybný. Stát tak získá silnější nástroj zejména tam, kde trestní řízení narazí na překážky, například pokud podezřelý zemře, uprchne, nebo dojde k promlčení skutku. Návrh zároveň počítá s tím, že tento postup se nebude používat v běžných drobných případech, protože stanoví hranici 1 000 000 Kč.
Vysoká pravděpodobnost místo jistoty. Právě tady začíná největší spor
Největší pozornost odborné veřejnosti poutá změna v dokazování. V klasickém trestním řízení musí stát prokázat skutkový stav bez důvodných pochybností. U nového modelu by však soudu mělo stačit, že dospěje k závěru o vysoké míře pravděpodobnosti nelegálního původu majetku.
To je zásadní posun. Zjednodušeně řečeno: tam, kde dnes stát musí přesvědčivě prokázat vinu a souvislosti, by podle nového zákona mohlo postačit, že původ majetku působí velmi nevěrohodně a jeho vlastník jej nedokáže uspokojivě vysvětlit. Právě v tom kritici vidí oslabení tradičních zásad trestního práva, zejména zásady in dubio pro reo, tedy pravidla, že pochybnosti mají být vykládány ve prospěch obviněného.
Pro běžného vlastníka to může znamenat podstatně vyšší tlak na doložení toho, odkud jeho majetek pochází. Otevírá se tak debata, zda se tím fakticky nepřenáší část důkazního břemene na samotného vlastníka a zda se tím neoslabuje presumpce neviny.
Na koho má zákon mířit nejvíce
Předkladatelé zdůrazňují, že nový institut má být namířen především proti sofistikovaným formám ekonomické kriminality. Typicky se zmiňují průtokové účty, majetek psaný na takzvané bílé koně nebo složité struktury, za nimiž se skrývají skuteční příjemci výnosů z trestné činnosti. Právě v těchto situacích bývá podle státu velmi obtížné prokázat konkrétní úmysl konkrétní osoby, a současné nástroje proto nemusí být dostatečně účinné.
Z pohledu státu tedy návrh slibuje efektivnější zásah proti organizovanému zločinu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Z pohledu vlastníků majetku ale vyvstává otázka, zda nebude nový mechanismus dopadat i na případy, kde důkazní situace nebude jednoznačná a kde bude hranice mezi oprávněným zásahem a nepřiměřeným omezením práv příliš tenká.
Nejvyšší soud i odborníci varují před nejasnostmi
Kritické hlasy upozorňují zejména na vágnost některých pojmů a na možné výkladové problémy. Pokud bude zákon postaven na pojmech, které nejsou dostatečně přesné, může být pro vlastníky obtížné předvídat, kdy přesně jim zásah hrozí a jaké důkazy budou muset předložit. To může oslabit právní jistotu, která je v demokratickém právním státě zásadní.
Další obava směřuje k samotné praxi orgánů činných v trestním řízení. Kritici upozorňují, že pokud bude možné dosáhnout ekonomického výsledku cestou civilní žaloby proti majetku, může vzniknout pokušení rezignovat na složitější a časově náročnější prokazování individuální viny. Jinými slovy, stát by mohl místo hledání pachatele více spoléhat na odčerpání majetku jako rychlejší cestu.
Ochrana vlastnictví versus boj s kriminalitou
Celá debata se tak nevede pouze o technickém nastavení nového zákona, ale o širší otázce: kam až může stát zajít při zabavování majetku, pokud chce účinně bojovat proti závažné kriminalitě. Na jedné straně stojí snaha zabránit tomu, aby pachatelé nebo s nimi propojené osoby nadále užívali majetek pocházející z nelegální činnosti. Na druhé straně je tu ústavně chráněná nedotknutelnost vlastnictví a požadavek, aby zásahy do práv jednotlivce byly předvídatelné, přiměřené a opřené o přesná pravidla.
Právě proto lze očekávat, že pokud bude zákon přijat v navržené podobě, stane se velmi rychle předmětem dalších odborných sporů a pravděpodobně i ústavního přezkumu. U tak silného nástroje bude totiž rozhodující nejen jeho účel, ale i to, zda obstojí z pohledu základních práv.
Co si z návrhu odnést
Zákon o odčerpání majetku nevysvětleného původu představuje jednu z nejvýraznějších změn v českém přístupu ke konfiskaci majetku za poslední roky. Má posílit boj proti výnosům z trestné činnosti a zkomplikovat fungování zločineckých struktur. Zároveň ale otevírá mimořádně citlivé otázky týkající se presumpce neviny, důkazního standardu, ochrany vlastnictví a právní jistoty.
Pro veřejnost i podnikatele bude důležité sledovat, v jaké podobě bude návrh nakonec schválen a jak přesně nastaví hranici mezi legitimním veřejným zájmem a ochranou práv vlastníků. Právě tato hranice rozhodne o tom, zda půjde o účinný a spravedlivý nástroj, nebo o zákon, který přinese více nejistoty než řešení.