Aktuální situace na Blízkém východě ukazuje, jak rychle se může z běžné služební cesty nebo dovolené stát neplánovaný pobyt v cizině: uzavřený vzdušný prostor, zrušené přestupy, nutné prodloužení pobytu v cizí zemi a nejistota, kdy (a jak) se dostanete zpět do ČR. V článku shrnujeme praktický postup a nejdůležitější právní pravidla tak, aby se v nich zorientovali zaměstnanci, zaměstnavatelé i podnikatelé/OSVČ – včetně toho, kde lidé nejčastěji udělají chybu (a přijdou zbytečně o nároky).

V našem předchozím článku jsme se věnovali tomu, kdy vzniká nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a jak postupovat při jeho uplatnění vůči státu. Nyní se k tématu vracíme s významnou novinkou z judikatury.

Ústavní soud totiž prolomil dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která vedlejším účastníkům řízení zpravidla nepřiznávala právo na odškodnění za průtahy. Nový nález tak může zásadně rozšířit okruh osob, které se mohou domáhat kompenzace za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení.

Nejvyšší soud poslal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části občanského soudního řádu, která upravuje tzv. zákonnou koncentraci řízení – tedy „stopku“, po níž už strany zpravidla nemohou doplňovat nová tvrzení a důkazy. Podle Nejvyššího soudu je současná úprava příliš tvrdá a může zasahovat do práva na spravedlivý proces. Co by případné zrušení znamenalo pro firmy i jednotlivce, kteří vedou civilní spor?

Nárok na náhradu škody uplatňovaný po skončení trestního řízení může na první pohled působit jako hotová věc: „když už se něco řešilo u trestního soudu, v civilu se tomu stejně nevyhneš“. Praxe ale ukazuje opak. I v situaci, kdy se v minulosti objevila trestněprávní rovina, civilní žaloba na náhradu škody musí obstát sama o sobě – a žalobce ji musí umět přesně postavit a prokázat.

Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní nástroje, jak mít přehled o fungování společnosti a kontrolovat její vedení. Upravuje jej § 155 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, a jeho význam v praxi často podceňují zejména menšinoví společníci. Přitom právě u tohoto práva hraje klíčovou roli čas – jeho neuplatnění v zákonné lhůtě může vést k jeho zániku.